Kniha Náčelník - Rozhovor Aleše Palána s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, jim byl příkladem, že se neznámými končinami dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu v podstatě nic, vydat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život.

Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo.

V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb.

Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život.

Autoři

• Miloslav Nevrlý (1933) je český zoolog, spisovatel, skaut a milovník přírody. Vystudoval Přírodovědeckou (tehdy Biologickou) fakultu Univerzity Karlovy a ještě před promocí v roce 1957 získal místo zoologa v Severočeském muzeu v Liberci. Tam pracoval až do roku 2000, po většinu doby jako vedoucí přírodovědeckého oddělení. Tajemné a tehdy skoro liduprázdné Jizerské hory si zamiloval a napsal o nich řadu menších i větších prací – nejznámější z nich je Kniha o Jizerských horách (1976), která ovlivnila vztah desetitisíců lidí k tamější krajině. Tato průlomová poetická i naučná kniha nemá konkurenci v žádném průvodci, ani jiné publikaci o českých pohořích. Podobně kultovní se staly i Karpatské hry (1982) – krajinná meditace založená na putováních po rumunských Karpatech, malá kniha o velkých životních radostech. Stejně útlá Nejkrásnější sbírka (2001) přibližuje poetickým jazykem přírodní krásy chráněných krajinných oblastí a národních parků Čech a Slovenska, publikace Chvály Zadní země (2002) je věnovaná Českému Švýcarsku a Zašlá chuť morušek (2003) se týká Krkonoš. Jeho zatím poslední kniha Moje ptačí roky (2017) je vyznáním celoživotní lásky k ptákům.

•  Aleš Palán (1965), novinář, spisovatel a editor, napsal nebo se autorsky podílel na více než třiceti knihách, převážně rozhovorů a publicistiky. Jeho knižní rozhovor s bratry Danielem a Jiřím Reynkovými Kdo chodí tmami (2004) byl vyznamenán výroční cenou Nadace Českého literárního fondu. Za knihu rozhovorů se syny nakladatele Josefa Floriana Být dlužen za duši (2007) a za román Ratajský les (2016) byl Palán nominován na cenu Magnesia Litera. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox (2016, s Kateřinou Šedou) a za knižní rozhovory s českými a moravskými samotáři Jako v nebi, jenže jinak (2019) toto ocenění získal. Jeho publikace věnovaná šumavským samotářům Raději zešílet v divočině (2018) se stala bestsellerem a zvítězila v anketě Kniha roku Lidových novin. Příznivý čtenářský ohlas vyvolal také titul Neboj se vrátit domů (2018), rozhovor s lékařkou a zakladatelkou českého hospicového hnutí Marií Svatošovou, a kniha Robinsoni a donkichoti (2022), rozhovory se samorosty, nezapadajícími do žádných šablon většinové společnosti. Zatím posledním autorovým dílem jsou rozhovory o vztazích mezi matkami a dcerami Mami, miluju (2023) s fotografiemi Libuše Jarcovjákové. Palánovy práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině.